Výprava za Barokem
26. 5. 2025
Středa 21. května byla pro třeťáky a čtvrťáky dnem plným výzev.
V osm hodin ráno jsme se vydali vlakem do Prahy, kde byla naším hlavním cílem návštěva Národní galerie, konkrétně programu s názvem O baroku všemi smysly ve Schwarzenberském paláci. Cestu na Hradčanské náměstí jsme si zpestřili prohlídkou hned několika významných historických památek. Viděli jsme sochu sv. Václava na Václavském náměstí, sochu Jana Husa na Staroměstském náměstí, Pražský orloj, Karlův most a sochu Bruncvíka. Po malém občerstvení jsme vystoupali po Nových zámeckých schodech až k Pražskému hradu.
Po sportovním výkonu nás čekal zmíněný program v NG. V krásné historické budově nás přivítaly dvě paní průvodkyně, které nás doprovodily do světa umění 17. století. V prvním obrazovém sále jsme se prostřednictvím několika obrazů dozvěděli, jaké byly hlavní znaky barokního umění, co je výtvarná technika šerosvit a jakou roli hrálo v této době vnímání světa všemi smysly.
Pak už jsme se pustili do dobrodružství plného objevování a probouzení našich smyslů. Ve druhém obrazovém sále měl každý možnost vybrat si obraz, který ho zaujal, pohodlně se před ním usadit a odhalit jeho tajemství, která by prostřednictvím své fantazie mohl vnímat zrakem, čichem, hmatem, sluchem a chutí. Například na obraze od Karla Škréty jsme viděli sv. Martina, jeho koně a rudý plášť, ale také jsme „uslyšeli“ klapot kopyt a křik lidí, „sáhnout“ jsme mohli do hřívy koně a zjistit, jestli je vojenský plášť hrubý nebo jemný, „cítili“ jsme zimní chlad a pach koně.
Druhá část programu nás zavedla do podzemí paláce. Tady nás čekala záhada tajemných tvarů. Zavázali jsme si oči a poslepu jsme měli možnost hmatem prozkoumávat různé objekty a zkusit přijít na to, co máme před sebou a z jakého je to materiálu. Zpočátku se to zdálo jako těžký úkol, ale po krátké době jsme se naučili „vidět rukama“ a celou řadu tvarů jsme dokázali odhalit. Od paní průvodkyně jsme se pak dozvěděli, že jsme objevovali podoby Cností a Neřestí, které ztvárnil sochař Matyáš Braun.
V poslední části programu jsme pak probuzené smysly využili k vlastní tvorbě. Ze samotvrdnoucí keramické hmoty jsme modelovali vše, co můžeme vnímat alespoň dvěma smysly zároveň. Mini výstavou našich prací jsme se s Národní galerií a barokem rozloučili.
Pak už nás čekala jen cesta domů a vyprávění všech dojmů a zážitků rodičům. Za celý den jich bylo opravdu hodně.
